...P...
P
pace - rychlost koní v dostihu
pacemaker - kůň, který udává tempo dostihu, bývá zpravidla vodičem pro stájového druha
paddok - ohrazené místo, kde se koně vodí před dostihem a nasedají na ně jezdci
palec - jednotka pro měření výšky koní v kohoutku. Palec =
palcát - poměrně neohebný bič dlouhý asi
pánek - trvalé zduření šlach, postihuje jednu či dvě přední končetiny.
pasáž - jakýsi „vydržený klus“ ve vysokém stupni sebrání. Diagonální nohy (levá přední s pravou zadní a pak zase pravá přední s levou zadní) se střídají v pravidelných, ale delších intervalech než v klusu (asi 1 vteřina) s určitým mezidobým vznosu mezi došlapem a odrazem obou diagonál. Čím delší tyto intervaly -> tím kmihuplnější je akce.
pásková míra -
parkur - z franc. parcours - projížďka, jízda, trať, je vžitý název pro skokové soutěže. Soutěže se konají na kolbišti a kůň spolu s jezdcem zdolává umělé překážky ve stanoveném pořadí.
pedigree - cizí výraz pro rodokmen koně
penalizace - trestné body za chyby, vzniklé na trati
pepiniér - vybraný plemenný hřebec, používaný k plemenitbě v hřebčínech
pěst - jednotka středověkého původu pro měření výšky koní v kohoutku. Pěst =
pětichodový kůň - americké označení pro jezdeckého koně používajícího kromě obvyklých chodů (kroku, klusu, cvalu) také pomalý a rychlý mimochod, specifické chody tolt a rack.
piafa - lidově nazýván klus na místě (ale není to zcela přesně), figura španělské jezdecké školy.
piebald - anglické označení pro strakáče černobílého zbarvení.
pikér - pomocník mastera při honebních jízdách
pirueta - otočení koně kolem zadních nohou o 180° (poloviční pirueta) nebo o 360° (pirueta) při kroku nebo klusu. Skládá se ze 4 cvalových skoků. Každý cvalový skok vyplní 1/4 kruhu, ve které musí být ukončeny všecky fáze cvalového skoku. Nesmíme ji zaměňovat s krátkým školním cvalem.
pískání koní - druh dýchavičnosti koní
plastron - speciální druh bílé kravaty vázané pod krkem, součást povinného oficiálního vybavení jezdecké uniformy.
plavák - kůň žluté srsti s černou hřívou, ocasem, spodkem končetin a tmavým úhořím pruhem na hřbetě. U anglických plnokrevníků se plaváci nevyskytují, i když v potomstvu plemeníka Norberta se najde přibližně osmina jedinců s úhořím pruhem.
plemenitba - řízené rozmnožování vybraných jedinců domácích zvířat. Vedle čistokrevné plemenitby se zvlášť při vytváření nových plemen uplatňuje plemenitba příbuzenská, což je páření blízce příbuzných zvířat, například sourozenců nebo rodičů a potomků. Vyžaduje zkušenost a přísný výběr bezvadných jedinců.
plemenná hodnota - odhad aditivní (součtové) genotypové hodnoty. Stanovuje se podle užitkovosti probandů (potomků) nebo předků (rodokmenová hodnota) či podle výkonnosti sourozenců, případně polosourozenců.
plemenná kniha - soubor rodokmenů všech příslušníků určitého plemene odpovídajících vlastností. Vede ji chovatelská organizace.
plemenné skupiny koně - skupina koní mongolských, skupina koní orientálních (východních), skupina koní okcidentálních (západních) a skupina koní nordických (severských).
plemeno - skupina domácích zvířat téhož druhu, která mají stejný fylogenetický původ a vyznačují se určitými shodnými vlastnostmi morfologickými, fyziologickými, případně psychickými, které za předpokladu stejných životních podmínek přenášejí na potomstvo.
plná huba - označení pro plný chrup dospělého koně. Hřebec má 40 zubů, klisna 36 (špičáky má zakrnělé).
plnokrevník - zvíře z výběrového chovu, jehož všichni předkové jsou uvedeni v plemenné knize. Původně se tento termín vztahoval jen na arabské a anglické plnokrevné koně, později i na jiná zvířata vynikajících kvalit. Potomek plnokrevníka a obecného koně se jmenuje polokrevník, vyšší podíl krve plnokrevníka se označuje jako „ vysoko v krvi “. Kůň s 1/16 jiné krve se ještě považuje za plnokrevníka.
plný zdvih - moment, kdy má kůň všechny čtyři nohy ve vzduchu.
plochá žebra - nedostatečně klenutá žebra. Vážná vada, způsobující malou výkonnost koně, neboť plicní a srdeční dutiny jsou stísněné.
podbřišník - popruhový nebo kožený pás k upevnění sedla na hřbetě koně.
podkoní - starší výraz pro vedoucího ošetřovatelů koní
podkova - ochrana kopyta, zvyšující výkonnost koně. Nejčastějším typem jsou pantoflice jednoduché, pantoflice těžké, podkovy se šroubovatými nebo vykovanými ozuby, podkovy s plátkem a podkovy s hmatcem. Koně se kovají přibližně v šestitýdenních intervalech.
podkovák - speciální hřebík z měkčího materiálu, připevňující podkovu ke kopytu. Má svůj typický tvar s obdélníkovou hlavou a velmi ostrou špičkou, zúženou v bočních stranách.
podkovář - odborník, který pečuje koni o nohy a připevňuje nové podkovy.
podlom - záněty kůže v ohbí spěnky nad patkami různého stupně (až po tvorbu příškvarků, hlubšího zánětu s odumíráním kůže)
podříznutý ocas - operativní úprava ocasu, po níž jej kůň nese nepřirozeně vysoko. Dělá se v USA,v Anglii, v Evropě je tato operace zakázána.
podsedlí (trdlice) - vrstva sedla, na které je umístěna kůže, která ji pokrývá.
polokrevník - kříženec mezi anglickým plnokrevníkem a jiným plemenem.
pomůcky - soubor signálů, které jezdec nebo vozka předává koni. Přírodní pomůcky jsou nohy, ruce, posun váhy těla, hlas apod., umělé např. hůlka, bič, ostruhy atd. . U zápřahových koní opratě a bič.
pony - podle našeho dělení náleží pony do skupiny koní severských. V západních zemích za ponye označují koně menší než 150 až
postilion (jízdní) - jezdec na podsedním koni ve spřežení, řídící zápřež ze sedla.
postroj - vybavení koně pro určitý druh práce. Užívá se chomoutový (těžký) pro těžkou zápřež, chomoutkový v anglickém stylu pro lehkou až střední zápřež a poprsní (uherský) pro lehkou až střední zápřež.
postroj tažného koně - skládá se z uzdy a podle druhu zápřeže z chomoutu s příslušenstvím (chomoutová poduška, pobočnice spojující chomout s postraňky, náhřbetník, podpinka, spojovací řemen, držák a náojní řetěz nebo řemen, opratě). Ke kočárovému postroji patří chomoutek s příslušenstvím (kleštiny, pobočnice, náhřbetník, podocasník, podhrudník, držák). K poprsnímu postroji patří poprsnice, postraňky, nákrčník, podocasník, držákové oko a další. Ke každému přísluší odpovídající postrojová ohlávka.
pouštní koně - plemena nebo typy koní přizpůsobených k životu v poušti, odolných vůči horku a nedostatku vody. Mají tenkou kůži, jemnou srst a nemají podkožní tuk.
primitivní (přírodní) plemeno - málo zušlechtěné plemeno, skromné, s tvrdou konstitucí a nižší užitkovostí, přizpůsobené nepříznivým přírodním podmínkám.
profil - význačný rys jednotlivých plemen. Může být vyklenutý ( tzv. klabonos ), rovný i vyhloubený, Typický pro arabské koně je profil štičí s vyklenutým čelem a mírně vyhloubeným profilem.
proměnlivost (variabilita) - rozdílnost hodnot různých znaků koně. Sleduje se i v jednotlivých chovech. (V matematické statistice je nejlepším měřítkem proměnlivosti variace.) Proměnlivost tělesných rozměrů se pohybuje mezi 2 až 4%, proměnlivost výkonnosti je podstatně vyšší (podle charakteristik a výkonnostního testu).
propozice - předem vypsané podmínky každého dostihu.
prostornost chodu - délka vykročení. Čím delší vykročení -> prostornější chod. Závisí na odrazové energii zadních nohou, tělesné stavbě koně a na schopnosti sevřít a rozevřít úhly kloubů zadních končetin.
prubikentr - zkušební cval před dostihem.
prubíř - hřebec používaný ke zkouškám klisen v říji.
pucák - ošetřovatel dostihového koně.
pulování - má dvojí význam: puluje-li kůň, tak chce zvyšovat rychlost víc, než si přeje jezdec, puluje-li jezdec, pak nesprávně zadržuje cvalovou rychlost koně a „drží“ ho. Takové pulování je zakázáno a trestá se.
předek koně (přední nohy) - část koně před jezdcem: hlava, krk, hrudník, plece, kohoutek a přední nohy.
předloktí (přední koleno) - horní část přední nohy koně od lokte po karpální kloub.
předvádění koně na ruce - předvádění koní na vodítku, čemuž se musí kůň naučit v raném mládí. Předvádění má určitý závazný systém: Kůň je předveden na lonži nebo na vodítku. Na přehlídkách se nejprve posuzuje vzhled a později jsou předvedeny chody.
přetížená plec - přehnané osvalení ztěžující pohyb.
příbuzenská plemenitba - připářování příbuzných jedinců. Podle stupně příbuznosti je to plemenitba úzká - pokrevní (páření otců s dcerami a synů s matkami, popřípadě sourozenců navzájem), blízká - mírná (páření s vnučkou, strýc s neteří) a vzdálená, tedy páření jedinců vzdáleně příbuzných.
přikřížení - přilití krve jednorázovým využitím zušlechťujícího plemene nebo využití melioračního křížení (opakované využití zušlechťujícího plemene).
připářovací plán - určení plemeníků k připáření chovných klisen v hřebčínském chovu nebo v oblasti připouštěcí stanice. Špičkoví hřebci v zahraničí připustí v jednom roce 160-180 klisen, v zemském chovu v našich podmínkách v průměru zhruba 13 klisen.
připouštěcí plán - kompletně zpracovaný plán zapuštění všech klisen, včetně chovného a technologického zajištění porodů, odchovů atd.